Píše se rok 1984, vrcholí normalizace. Vlak, mířící z Prahy k bulharskému pobřeží, zastavuje ve stanici v Rumunsku. Proti němu stojí vlak jedoucí zpět do Čech. Kluk, ještě přiopilý po probdělé noci, mává ranním pivem. Přitom nepostřehl, co se odehrává za ním.
Dokonce i obyčejné sušenky jsou v roce 1984 nedostatkovým zbožím, a tak se dívka neváhá urputně natáhnout z jednoho vlaku do druhého, aby balíček sušenek získala. Bílé podkolenky jí svítí, jednou nohou se opírá o plot a druhou o stupačku vagonu. Dva světy se potkaly. Vlaky se ale po chvíli rozjedou. Jeden k moři a druhý směrem zpět, do vnitrozemí.
Fotografii Sigishoara jsme vybrali do Laboratoře jako zástupce klasické dokumentární fotografie z dob normalizace. Přesto je však tato fotografie jedinečná tím, že se do ní doba jejího vzniku propsala spíše do pozadí. Dokud neznáte její silný příběh a pozadí toho, jak vznikla, je před vámi vizuálně silný snímek plný emocí a energie. Jakmile však pochopíte kontext, ve kterém snímek vzniknul, dostane Jindrova fotografie nový rozměr.